Recenze ArmA 2 s odstupem

23. srpna 2011 v 23:20 | Minatory |  OFP / ArmA
ArmA 2 je vynikající multiplayerová hra. Nicméně tento článek bude narážet na naprosto zdrcující nekvalitu její singleplayerové části. Příběh je asi kvalitní. Ovšem forma, kterou je nám předkládán, celý zážitek ze hry drasticky degraduje. Po několika gigabajtových updatech, které autoři Army na své hry vydávají prakticky už tradičně, jsem se po dvou letech od vydání rozhodl opět zkusit kampaň. Stihl jsem si celou Armu nakoupit i na Steamu, především kvůli integrovanému updateru, abych ty patche nemusel stahovat manuálně. Na začátku kampaně hráče přivítá všemi fanoušky známá akční scéna, ve které se jednotky CDF snaží ubránit pod návalem Chedaki. Mrtvola důstojníka i přes několik updatů stále mrká. Co na tom, to není přeci chyba, která by nějak závažně ovlivňovala hratelnost a "pouze" kazí jen zážitek ze hry.

Po briefingu, který se nedá přeskočit a který musíte absolvovat, ať chcete či ne, i když ho vidíte už po milionté, nasedáte do vrtulníku s Maddoxem (to jest s vaším osobním pilotem) a letíte vstříc rozsáhlému prostředí Chernarusi. Doktor Sova, kterého osvobodíte v první misi, stále běhá jako kdyby měl v kaťatech nasráno. Oni tak běhají všichni, kteří nemají zbraň - všichni běhají, jak kdyby měli v kaťatech nasráno. Nevím, jestli si toho v BIS všimli, ale po prohlášeních, jak natáčeli skutečné vojenské pohyby na vojácích z prostějovské URNY, si autoři nevšimli, že civilisti běhají, jak kdyby měli... No běhají prostě retardovaně a rozhodně tak nikdo neběhá. Tak esteticky dokonalý běh by panu Sovovi mohl závidět i Mirek Dušín.

Krom toho na Vás doktor Sova mluví i přes vysílačku a to automaticky jakmile se od něj vzdálíte a on Vám chce něco veledůležitého sdělit. Nemusím snad zdůrazňovat, že v Chernarusi obvykle doktoři nemají vojenskou vysílačku a obvykle ani ne naladěnou na stejnou frekvenci. Ale ne že by na vás mluvil "jen" doktor Sova přes vysílačku. Na mě takto mluvil i farář nebo jakási dívka ze škodovky.

I přes to je první mise v Armě 2 prakticky nejlepší a nejlépe zvládnutá. Je propracovaná, je v ní několik vedlejších úkolů, a když odpustíte civilistům jejich retardovaný běh a možnost s vámi hovořit hezky přes rádio, tak ta mise působí jako skvělý úvod do hry. Dává vám ochutnat to, co všechno ta hra umí a jak mise mohou být kvalitní. Nicméně rozhodně už nikdy tak kvalitní nejsou. Bohužel...

Další mise, ve které jsme dostali za úkol vyčistit jakési město od Chedaki, byla krátká, nudná, nekomplexní. Byl to úkol dostat se z bodu A do bodu B. Mariňáci si mezi sebou povídali o tom, jak je to procházka parkem, jaká je to sranda a skoro až nuda. A to i přesto, že mě zasáhli dvakrát a dvakrát jsem ležel v trávě v bolestech a s nemožností točit kamerou jsem volal o pomoc a vždycky přiběhl medik, stoupl si ke mně, vystřelil pár ran a pak zase utekl. Inu přesvědčit v Armě medika, aby opravdu léčil, to není prdel. Hráč tak 15 minut čumí na sebe sama bez možnosti sledovat okolí jak mu obrazovka pulsuje do červena. A opravdu to tak je a nedělám si prdel.

Do bodu B jsem ale nakonec došel.

Další mise byla o vyčištění jakéhosi města. Nemějte mi prosím za zlé, že si nepamatuji názvy obcí, protože jsou si všechny podobné jako vejce vejci a špatně se pamatují. Úkol opět jednoduchý - zabte všechny bastardy. Tak jsem zabil všechny bastardy a pak mi někdo řekl do vysílačky, abych šel chytnout Lopotěva - grázla nejgrázlovatějšího. Tak jsme šli, chytli a jeli kamsi pryč předat grázla legislativním složkám. Jedeme si a jedeme a asi má nastat dramatický okamžik, protože náklaďák, ve kterém jedeme najednou vybouchne, obrazovka zčerná, problikne jen pohled, kde já a další člověk z týmu čumíme na barák a na obrazovce se objeví nápis SAVING, pak obrazovka zase zčerná a najednou se objevujeme v nějakém skladišti. Pasáž, ve které Lopotěv zabije Milese, nemusím snad nikomu představovat. Je bez energie, bez esence, bez atmosféry a při momentu kdy vojáci střílí do grázla před námi se na jeho těle objevují jen krvavé fleky, ale žádná krev z něj nelítá. Takové suché zásahy snad nikdo vykouzlit nedokáže. Ani s cheaty.
Na misi následující jsem se těšil ze všeho nejvíc, protože jsem chtěl konečně po dvou letech od vydání vidět, zdali autoři opravili jeden bug s helikoptérou. Při předchozích verzích totiž Maddox přistál kdekoliv, kam mu hráč řekl. Nedokázal při přistávání myslet a nacpal to klidně do stromů. Předtím, než však náš tým nastoupí, to ještě vyžaduje trochu cviku, jak mu to vlastně říct. Když nasednu do vrtulníku a podržím mezerník, vyskočí na mě kontextová nabídka s úkoly pro spolubojovníky. Kurzor mám v momentě, kdy sedím uvnitř, pevně připnutý ke středu obrazovky, tedy přímo na vrtulník. Přesto se však zobrazuje příkaz "přesun" a nikoliv "nastoupit". Takže, když v Armě ukážete na vrtulník, chcete, aby nastoupili do vrtulníku, nicméně je hra raději pošle na souřadnice přímo pod vrtulník. Vtipné ne? Vlastně jsem neobjevil způsob, jak v momentě, kdy sedím uvnitř vrtulníku, rozkázat svým mužům, aby taky nastoupili. Přes tradiční středník > číslo 4 to nešlo. Neptejte se mě proč. Ono totiž zmizelo spousty nabídek a pokud je chcete vyvolat, musíte si pamatovat jejich čísla ještě z dob OFP, protože ve velitelské nabídce nejsou vidět (ale fungují).

Zpět však k misi. Vystoupil jsem, řekl jsem chlapcům ať nastoupí (což bylo komplikované, protože nesmíte nastoupit dřív, než nastoupí poslední člověk, jinak mu "zasednete místo" a on nebude vědět, kam si sednout a zahlásí "negativní", přestože je ve vrtulníku ještě aspoň pět sedaček), a vydal jsem se hledat Lopotěva. Rozkázal jsem Maddoxovi ať letí na jednu malou základnu. Letěl, doletěl, já vystoupil, proběhl dialog s jedním důstojníkem, který mi na mapu dal tři křížky, kde hledat Lopotěva. Zavolal jsem Maddoxe ať zase přiletí, rozkázal jsem chlapcům ať nastoupí, poté jsem nastoupil já a řekl jsem Maddoxovi ať letí na první bod na mapě. Byl to jakýsi starý hrad v lese (asi už tipujete jak to skončí). Maddox je skvělý. Přistál přesně tam, kde jsem chtěl... uprostřed lesa. Vysadil mě to jo, ale už nezvlétl. Tedy zkusil to, zachytil se o stromy, vyskočil, velitelství mi jen řeklo, že Maddox měl nějaké problémy, ale že je v pohodě a než velitelství tuto hlášku stihlo dokončit, vrtulník na mě spadnul, vybouchnul a bylo po misi.

Abyste chápali, nejsem žádný zloun. Každá hra má chyby, které jsou nepříjemné, ale žádná hra nemá mít chyby v místech, kde se má normálně hrát. Když dělám věci tak, jak je dělat mám, má to fungovat. Jenže nefunguje.

V tuto chvíli po dvou letech patchování ukončuji Armu 2 a veřejně zde prohlašuji, a to naprosto vážně, že tuto kampaň už nikdy a to NIKDY hrát nebudu a Armu 3 si nekoupím.

- Štěpán Pazderka aka Minatory
Přidat komentář
 

Přesunutí blogu

3. září 2008 v 23:51 | Minatory
Ke dni 1. září jsem rozjel nový web na své doméně Pazderka.cz - nově tam je i blog, takže moje příspěvky nyní můžete vídat na výše zmíněné adrese.
Určitě také nemám rád přesuny webů a jejich autorů. Na Blogu to dělá často dost lidí, kteří mění adresu třeba i dvakrát do měsíce, ale mějte se mnou trochu slitování - je to poprvé a pravděpodobně i naposled ;).
Na Pazderka.cz už na vás také čeká nový článek - samozřejmostí je možnost napojení RSS kanálu. Využívám totiž konečně Wordpress.
Přidat komentář

Konec prázdnin

31. srpna 2008 v 15:07 | Minatory
Jinadší nadpis snad ani nejde. Posledních několik dní jsem nic nenapsal, protože jsem naplno slavil, užíval si poslední dny prázdnin s partou kamarádů na chatě u Sázavy. Cestou vlakem jsem se stavil i v Čerčanech, kde se konají čtvrtletní legendární LANpárty všech Armáků a Flashpoinťáků.
Snad se někdy na zmíněné LANce objevím i já. Jinak závěr to byl velkolepý, litry alkoholu, cigaret, steaků a špízů. Prostě konečná celebrace jak má být! A hned na to nás čeká neradostná škola a učení. A znovu budeme dalších 10 měsíců rezebírat neoblíbené pedagogy, nenáviděné předměty a proklínat ranní vstávání.
Aneb všichni vítejme do nového školního roku. :)
Počet komentářů: 3

Ááááá - tatatata - áááááá

26. srpna 2008 v 2:19 | Minatory
Tobruk
O filmu Tobruk se v poslední době mluví více a více. Den jeho finální prezentace se neodkladně blíží a autoři tohoto českého válečného filmu nám už dali k dispozici první Trailer.
A ačkoliv jsem se na tenhle film těšil fakt dost tak právě ten Trailer mi trošku vyrazil dech. V tom horším slova smyslu bohužel. Nelogický sled záběrů prošpikován akčními scénkami, které mi adrenalin v krvi nezvednou ani o tu nejmenší úroveň a celé tomu nasazují korunku věty, které se v Traileru objevují typu: Jedna válka, jedna bitva, jeden osud (Jak z béčkového filmu jehož autor tráví nudné chvíle ve společnosti levné vodky a dvou pytlíků kokainu) - to je fakt vyložená sranda.
Vím že bych neměl odsuzovat film podle ukázky, ale myslel jsem, že upoutávka má upoutat a zatím dělá přesný opak. - odpoutává. Jakoby na mě jásá: Haló! Já jsem brak, blbost, nejhorší film tohohle roku.
Nicméně uvidíme co se ještě stane. Nelze očekávat mnoho, protože jsem ještě nikdy o žádném českém válečném filmu takového formátu neslyšel, ale byl bych velice nerad, kdyby vyšly celé ty roky práce nazmar kvůli špatnému střihu, amatérskému 3D grafikovy nebo zvukaři z poslední linie.
Schválně porovnejte upotávku na Tobruk s trailerem na Bratrstvo Neohrožených. Nejde o záběry za miliony na lodě či oblohu posetou parašutisty. Jde o celkovou atmosféru. To je jiné kafe:

Počet komentářů: 6

Další články